Červen 2016

láska je, když někomu věřím natolik, že mu svěřím sama sebe, ale nic za to nechci.

25. června 2016 v 0:24 | víla Amálka |  psaníčka
Tak tuto větu ↑ jsem slyšela v jednom videu a řeknu vám, že se mi u ní zatajil dech. Dneska trošku víc filosoficky, ale obecně by mě zajímalo, jak někteří lidé definují lásku. Já jsem se o to několikrát pokoušela a došla jsem k tomu, že je to tak nesmírně/vesmírně široký pojem, že bych snad i řekla, že láska je všechno - to, z čeho všechno vzešlo. Pro mě je například láska Bůh. Prostě synonymum. A LÁSKA je prostě manuálem pro život.

Jednou jsem se tím více zabývala, když jsem chystala diskuzní téma, a sepsala jsem mnoho zajímavých myšlenek. Například - pár dětských pohledů na lásku:
  • Když dostala moje babička artritidu, nemohla se ohnout a namalovat si nehty na nohách. A tak jí je potom stále maloval děda, dokud také neonemocněl na artritidu. To je láska.
  • Když vás někdo miluje, vyslovuje vaše jméno jiným způsobem. Víte, že vaše jméno je v jeho ústech v bezpečí
  • Láska je, když se děvče navoní voňavkou a chlapec si dá na sebe vodu po holení a potom jdou spolu ven a navzájem si voní.
  • Láska je, když se jdeš s někým najíst a dáš mu většinu svých hranolek bez toho, abys chtěla jeho.
  • Láska je to, co je s vámi v místnosti během Vánoc, když přestanete otvírat dárky a posloucháte.
  • Když se chcete naučit milovat lépe, začněte od někoho, koho nesnášíte.
  • Jsou dva druhy lásky: naše a Boží. Ale Bůh miluje oběma způsoby.
  • Láska je, když povíš chlapci, že máš ráda jeho tričko, a on ho potom nosí každý den.
  • Moje maminka miluje tatínka, proto mu dává nejlepší kousek z kuřete.
  • Když někoho miluješ, tvoje oči běhají nahoru a dolu a z tebe vycházejí malé hvězdičky.
No není to kouzelné? Miluju dětskou upřímnost a jednoduchý pohled na svět! A beru si z nich velký příklad. Já rozděluji lásku takto:
  • láska k sobě, láska v manželství, láska k rodině, láska k přátelům, láska k Bohu
Láska k sobě
Láska k bližnímu člověku podle mě bez lásky k sobě nemůže existovat. Co myslíte? Jak je to v dnešní společnosti se sebevědomím? Já jsem se sebeláskou měla dlouho problémy. Nepřipadala jsem si hezká, ničím zajímavá, nebyla jsem na nic šikovná, neměla jsem kamarády. Ale v momentě, kdy jsem přestala všechno toto vnímat a začala se soustředit na to, co se mi na sobě líbí, začala jsem si konečně uvědomovat, jak mám ráda sama sebe a svůj život, což způsobilo to, že mám ráda svět a lidi okolo!

Láska v manželství, partnerství
"Žádné manželství není (jen) procházkou s kytkou v ruce. Romantika sice patří do života, ale běda tomu, kdo by chtěl své manželství postavit (jen) na tomto druhu lásky." Vnímáte, kolik je kolem nás rozvedených párů? Kolik je dětí bez tatínků, a také tatínků s šesti dětmi ze tří manželství? Je mi smutno, když vidím takové děti, které nedostanou příklad ženy i muže. Ne nadarmo se říká, že otec je první láskou své dcery a prvním hrdinou svého syna. V podstatě podle otce se děti často orientují v životě. A znám taky spoustu negativně ovlivňujících tatínku, jejichž synové jsou téměř přesnou kopií jich samotných. Ale to už jsem odbočila. Ženy, holky, děvčata a víly - vybírejte dobře! A nestavte vztah na romantice. Vyberte si chlapa, kterej bude schopnej udržet tu sílu rodinnýho vztahu.

Láska k rodině
"Jó, za našich časů to bylo všechno jiné. Děti byly bez počítačů, televize a reklamy mnohem spokojenější". Tak to slýcháme. Co ale ovlivňuje štěstí našich dětí? Je to na prvním místě postoj a vztah rodičů k nim jakožto jedinečným, svérázným lidským bytostem. Má-li se dítě zdravě a zdárně vyvíjet, musí vyrůstat v prostředí stálém, emočně vřelém a dítěti srozumitelném. Tam, kde se prostředí a lidé v něm často střídají a mění, tam, kde jednou někdo na pláč dítěte zareaguje klidně a účinně, ale jindy s křikem, výhrůžkami a bez účinné pomoci, popřípadě nezareaguje vůbec, tam se "svět" stává nevyzpytatelným a ohrožujícím. Závisí tedy na tom, zda je naše dítě chtěné a přijímané, popřípadě třeba i neplánované, ale přijaté a přijímané, bez skryté výčitky v pozadí "tys mi zkazilo život", "ty jsi příčinou mého neštěstí".

Jeden známý byl ve Vietnamu, a když jsem se ho zeptala na to, co si nejvíc váží na jejich kultuře, dostalo se mi odpovědi: "Že je na prvním místě rodina. Neexistují rozvody, sociální příspěvky, důchody ... což přispívá k soudržnosti rodiny - všichni si pomáhají." Osobně postrádám velkou dávku mentality chudobnějších zemí, než jsou průměrné Evropské. Znám příběhy z Nepálu, Rumunska a dalších krajů, kde jsou lidi sice chudí majetkově, ale tak bohatí duševně, že by to penězi vyčíslit nikdo nedokázal. Ráda bych se takové pokoře v rodině dostala jednou i já - stavět především na dobrých vztazích.

Láska k přátelům
"V mládí jsou pro dívky velmi důležité jejich kamarádky: svěřují si navzájem všechno, co jim leží na srdci. Mohou si odhalit své city. U některých trvá takové přátelství z mládí velmi dlouho, i když je dívka již vdaná. Zkušenosti ukazují, že i tato přátelství s jinými ženami manželství svědčí, neboť je-li žena příliš zaměřená na svého muže, stane se snadno závislou a ztratí vlastní identitu jako žena. A definuje se jen prostřednictvím muže. Se svou přítelkyní může probrat, jak se jí v manželství daří, může mluvit o svých dvojznačných citech, aniž by se musela ospravedlňovat. Může se vypovídat a ze zkušeností přítelkyně se poučit." Dnes jsem se zrovna před chvílí vrátila ze srazu s mými kamarádkami a velmi si vážím našeho kamarádství a hlavně toho, že jsme každá jiná, a přesto se máme rády a dokážeme se shodnout na mnoha věcech a pobavit se. Ale nezapomínejme na nepřátele a odpuštění!

Láska k Bohu
Podle mého - nelze prožívat ostatní ze jmenovaných lásek úplně - bez lásky k Bohu. Pro ateisty, či lidi jiného náboženství či přesvědčení - nemusí to být ten můj Bůh. Mnoho lidí věří v přírodu, v nějakou energii apod. Ale myslím, že když nemáte v tohleto úctu a víru, nespojí se vám všechny ty dílky dohromady a půjde to všechno obtížněji. Myslím, že nebudeme vědět, jak je správné "mít rád".

Láska je manuálem pro život. Láska je to, když ti ráno do pokoje zasvítí sluníčko. Láska je to, když ležíš večer při svíčkách se sklenicí vína a relaxuješ. Láska je to, když sedíš ve škole, posloucháš a dozvídáš se ty malé střípky vědění o tomto světě. Je to všude kolem nás.

Asi vypadám jako nějaký "sluníčkový" maniak, ale já si prostě nemůžu pomoct. Lidi říkají, že jsem normální ... Nebo se tak aspoň tváří. Tak to tak berte, dík.

Přeji všem, abyste tu vaši vytouženou formu lásky brzy pocítili,


spokojený život.

5. června 2016 v 13:08 | víla Amálka |  psaníčka
Dnes jsem se zase rozhodla rozepsat k tématu týdne. Už už chystám nějaké jiné články, než jen moje výlevy, ale nějak na to pořád není čas. Snad někdy. Ale teď už k tématu týdne ...

... Když se řekne SPOKOJENÝ ŽIVOT, každý si představí jistě něco jiného.
• Znám lidi (říkejme třeba "UŽÍVAČI"),
kteří si pod tímto pojmem představí, jak mají dokonalou práci, která jim vydělává bez nevelkého úsilí velké peníze, jak žijí ve vilce poblíž nějakého krásného místa (podle vkusu např. v historickém centru Prahy či na pláži v Miami) a po večerech vedou vzrušující život nespoutaného živlu, chvíli "single", chvíli ve volném vztahu.
• Pak jsou lidi (říkejme jim "PLÁNOVAČI"),
kteří si přesně plánují budoucnost. Ví, že chtějí prvně dostudovat svou vysněnou školu, během toho si najít skvělého přítele (který mimochodem je nejen nejhezčí muž planety, ale je i velmi slavný, bohatý, ale přitom skromný, hodný, milující, věrný, chápavý ..ehm - konec snění.. atd.), získat okamžitě po škole skvěle placenou práci ve stylu - aby nám zbylo na každoroční dovolenou a stavbu nového domečku - a po několikaleté praxi mít jedno/dvě děti, užívat si života a i ve stáří žít energickým a plnohodnotným životem. No kdo by to tak nechtěl?
• Já se řadím do skupinky lidí (říkejme "VÍLÁCI") - asi jich moc není -
kteří mají v hlavě mnoho plánů, ale jistým způsobem nechávají všechno tak nějak plynout - velmi přirozeně. Ale co se týká mého vysněného života, není to vůbec ten typ "vysněnosti", který mají ostatní - i já jsem ho měla. Ale naučila jsem se, že pro mě není důležité, kde a jak moc honosně svůj život žiju, ale to, s kým a jakým způsobem ho žiju. Jsem pyšná na to, že nepotřebuji kolem sebe spoustu věcí, že nepotřebuji utrácet za tuny šminek a oblečení, že máme skromný domov a dokážeme pomoci jiným ... a mnoho dalšího. Jediné, co bych si přála, je mít střechu nad hlavou (dobře, vysněný malinký domeček mám!), být zdravá, abych mohla dát život svým dětem a starat se o ně a o manžela. Toť moje poslání.

Ale víte, co je důležitý? Že všechny tyto, a mnohé další, kategorie lidí jsou SPOKOJENÍ. I přesto, že se dovoluji řadit spíše k poslední kategorii, nepředstírám, že bych se v určitých částech dříve či nyní našla i v těch zbývajících. Kdo to tak má? Z určité části svou budoucnost neovlivníme, ale do určité části do ní můžeme zasahovat, a to nás činí velmi svobodnými. Byly, jsou a budou věci/lidé/okamžiky, které nás v tom omezují. Ale pokud třeba jen trošku chceme, věříme si, víme, že je to možné a že na to máme, ten jediný impuls, který tomu chybí, je naše vlastní rozhodnutí. A potom samozřejmě více či méně úsilí k našemu cíli.

Víte, často si pokládám jednu otázku. K čemu jsme vůbec na světě, když to jednou stejně skončí? Jsem katolík a nebudu vám tu vnucovat to, čemu věřím - to rozhodně ne! Jen si na to každý musí odpovědět sám. Já, přiznám se, odpověď často vymyslím, ale za pár okamžiků jsem v odpovědi na tuto otázku opět bezradná.

Tak vám všem přeju, abyste ten svůj život prožili tak, abyste byli spokojení. Jsou věci, které uděláte, a budete jich litovat. Ale jak se říká: "Chybami se člověk učí." Více však budete litovat věcí, které jste mohli udělat, ale neudělali jste je. To vás nahlodá víc, než když si zažijete to zklamání z vaší vlastní chyby. Chybovat je lidské a bez chyb bychom se nedostávali pořád dál v té naší životní cestě. Ať se tedy s tou vaší cestou vypořádáte tak, aby se to co nejvíce blížilo vaší představě. Přeji hodně síly na zvládání obtížnějších situací a překážek. A nezapomeňte - radujte se z maličkostí a hlavně z těch, které si za peníze nekoupíte. Važte si setkání s vašimi blízkými - když nevíte, zda je znovu uvidíte. Děkujte za to hezké a vylepšujte to špatné. Odpouštějte, aby na světě bylo líp ...

Krásný nedělní den přeje