Květen 2016

vždy je čas na zlepšení.

24. května 2016 v 19:42 | víla Amálka |  psaníčka
Už mi pomalu začíná zkouškový. Dvě zkoušky mám naštěstí za sebou, k tomu dva zápočty a na další zkoušku se právě připravuju nepřipravuju. Celý den se mi nic nechce. Dopoledne jsem vyrazila na procházku, ovšem začalo pršet ☂, tak jsem zmokla a zmrzla. Doma jsem se zachumlala do postele s tím, že se půjdu učit, ale padla na mě nějaká nálada, tak poslouchám písničky (což běžně nedělám - poslouchám spíš klavírní skladby; jedna z oblíbených českých písniček ↓dole↓) a pořád dělám něco nesmyslnýho na internetu a přemýšlím.
Aneta Langerová - Tragédie u nás na vsi

A řekla jsem si, že je zase čas na změnu k lepšímu.
V čem se chci zlepšit?
- Budu víc číst.
- Budu víc odpočívat - jen tak (přemýšlet, modlitba).
- Budu méně "nicnedělat" na počítači.
- Budu víc pít (myšleno - budu dodržovat pitný režim!)
- Budu míň pít (myšleno - alkohol!)
- Budu dělat víc radost ostatním než sobě.
- Nebudu si nechávat kazit náladu. ☼
- Budu si víc zpívat. ♫
- Ráno si dám studenou sprchu!
- Budu víc projevovat lásku - rodičům, sourozencům, kamarádům. ♥

To jsou pro mě poslední dobou strašně důležitý věci. A já se chci obklopovat jenom těma hezkýma věcma, který můžou udělat radost i ostatním kolem mě. Ale i sobě jsem si teď udělala radost - koupila jsem si skvělý puntíkovaný šaty! Ale největší radosti jsou stejně pro mě ty maličký a pro někoho všední - třeba dnešní procházka, natrhaná luční kytička, dostala jsem šeřík od sestry, svítí sluníčko, zpívají ptáci, prší ... Asi jsem bláznivá víla!

Radujte se z maličkostí,

minimalismus.

21. května 2016 v 13:33 | víla Amálka |  psaníčka
Určitě už jste to slovo slyšeli, či četli na internetu. Je to teď docela trend. Někdo nedokáže žít bez spousty věcí, někdo naopak nedokáže žít obklopen mnoha věcmi. Je to individuální a je to na každém. Já mám třeba odjakživa tendenci všechno třídit a zjednodušovat. Prostě se tak nějak vracet zpět a obracet se k tomu jednoduššímu a přírodnímu.

Chci spokojenou rodinu, bydlet v malém domečku, na oknech mít truhlíky s květinami, sednout si s čajem do stínů stromu, který vysadil můj milý, uslyšet, jak se vedle mě smějí moje děti, chodit trhat bylinky a sušit si je, užívat si dne a těšit se na večer, kdy se celá rodina setkáme u jednoho stolu, chci prožít každý týden slavnostní neděli v kostele, ... chci úplně normální a obyčejný život. Netoužím po bohatství, slávě, spoustě věcech, ale prahnu po okamžicích, pocitech a vášních. Všechno to vyjadřuje tato dokonalá píseň:
Sima Martausová - Normálny život

Minimalismu se dá věnovat v mnoha směrech. Je ale důležité stávat se minimalistou postupně. Náhlá změna je možná nemožná, ale hlavně nesmyslná. Já jsem začala vytříděním oblečení. Nechala jsem jen základní kousky, hlavně v mých oblíbených barvách - černá, bílá, modrá - a nepřipadám si, že bych měla málo věcí. Naopak, ještě nejspíš budu třídit dál a dál. Další oblastí byly moje osobní věci, které jsem si nechávala jako památku na něco, někoho. Velmi rychle jsem se jich zbavila a nechala jen ty nejdůležitější. Teď jsem ve fázi, kdy se snažím zjednodušit svůj názor na život a běžné věci, což zahrnuje - neplýtvám s jídlem, snažím se nespotřebovávat nezrecyklovatelné materiály (používám sklo a jiné obnovitelné materiály), usmívám se díky obyčejným věcem, dělám radost obyčejnými věcmi ostatním (upeču, přinesu vyrobený dáreček ...), snažím se dělat jen ty věci, které mě baví, naplňují a rozvíjí, chodím ven a hledám a využívám darů přírody. A takto bych mohla pokračovat do nekonečna.

Ukončit bych chtěla tento článek tím, že po tom, co jsem se přestala obklopovat zbytečnostmi a přemýšlím prostě a pozitivně, můj život se naprosto obrátil. Jsem spokojená, zdravější, užívám si hezkých chvil a i když přijde nějaká ta horší, brzy jsem z ní venku. Doporučuji všem, kdo o tom přemýšlí a má na to. Je to osvobozující a naprosto přirozené.

Více článků o minimalismu určitě bude, můžete se těšit!
Krásný slunečný den,

nezáleží na tom, co vidíš, ale jak se na to díváš.

7. května 2016 v 9:00 | víla Amálka |  psaníčka
Krásný den,

doufám, že si všichni náležitě užíváte slunečného víkendu a máte dobrou náladu a radost ze všeho kolem vás.

Dnes jsem se rozhodla poprvé přispět článek k týdennímu tématu. A začínám se skvělým tématem "svět, který nás obklopuje", což je oblast, která je hodně široká, ale i přesto jsem se do ní rozhodla přispět svým názorem také. Pohodlně se usaďte (třeba se sklenicí vody aneb doplňujeme tekutiny, fakt to pomáhá!).

Jsem víla (rozuměj holka), která víc přemýšlí, než mluví. Občas je to fajn, občas ne. Ale díky tomu jsem si toho spoustu ujasnila. Jedna z věcí je názor na svět a na život. Ostatně o to se s vámi chci podělit, ale to bude určitě na víc článků.

Řeknu to na rovinu. Nelíbí se mi, jak většina lidí kolem mě hodnotí svět. Respektuju jejich názor, ale nenechávám se jím nakazit. Nemyslím si, že se máme špatně, nekoukám na vyšší nezaměstnanost ani na horší politický systém, ani nenaříkám nad tím, jak je všechno drahé. Nemám ráda, když se stěžuje, ale nic se s tím nedělá. Protože když se chce a bojuje se za to, tak všechno jde (ok, možná ne vše vyjde, ale je tam ten boj, rozumíte).

Raději se zabývám tím, co chci a můžu změnit. Snažím se o to, abych se měla v budoucnu dobře, a tak studuji školu, která mě baví a v budoucnu se tím budu ráda živit. Mojí velkou prioritou je rodina. Chci být zdravá a tak se snažím předcházet všemu, co mi může ublížit, zdravým životním stylem. A taky mi nejsou lhostejní lidé okolo mě, tak bych vám ráda chtěla říct:
  • nezabývejte se tím, co dělají špatně ostatní - začněte u svých chyb, které si uvědomujete
  • naučte se mít rádi, přijměte své chyby a vyzdvihněte své přednosti
  • čerpejte inspiraci z přírody
  • nebojte se být sví a svým způsobem tak trošku "divní"
Na světě je spousta negativních věcí. Ale upřímně ... chceme si jimi nechat ničit a užírat náš život? Já určitě ne. Tak se snažím i v takových věcech hledat to hezké. A holky, i když na sobě vidíte spoustu nedokonalostí, naučte se s nimi smířit a zaměřte se na to, jak "prodat" světu to krásné z vás. Psychika dělá hodně a věřte, že vás to udělá mnohem krásnějšími a lepšími lidmi.

Život v tomhle světě je fakt těžkej, ale kdyby to byla procházka růžovou zahradou, tak by to nestálo za to. Osobně zastávám názor, že si musíme procházet určitými "zkouškami" v životě, které nás buď porazí, nebo nás to posílí a utvrdí v té naší osobní cestě. I když se ale snažíme o to, aby náš život byl dokonalý, sami víte, že to zásadně něco pokazí. A proto je důležité, abychom se naučili taky přijímat život takový, jaký je. Nikdy to nebude podle našich představ, ale jsme to my, kteří určujeme ty koleje a ty mantinely.

Poslední věc, co bych chtěla zmínit před tím, než vás tu unudím relativně dlouhým textem, je, že je to všechno na vás. Každému vyhovuje něco jiného a vše, co tu píšu, je jen můj pohled na svět. A byť by to pomohlo jen jednomu jedinému člověku, se nad tím vším zamyslet a změnit trošku svůj pohled na svět k lepšímu, budu ráda. Důležitý ale je, abychom si určili, jak ten náš život a svět kolem nás bude vypadat.

Toť článek, hodně obecný, který trošku prozrazuje můj názor na svět. Rozhodně nečekejte jen články tohoto typu, ale slíbit vám můžu to, že se všechny budu snažit dělat tak inspirativně, abych ve vás probudila tu pozitivní stránku. Protože to za to stojí. Chci, abychom měli rádi sebe i ostatní a rádi skutečně žili.

Krásnou sobotu všem,

první článek.

6. května 2016 v 18:56 | víla Amálka |  psaníčka
Krásný den,
dovolte, abych se představila!

Vlastně se vám až tak úplně neodtajním, protože mě láká ponořit se do tajů anonymity a psát pod pseudonymem víla Amálka. A to proto, že se tak někdy fakt cítím. Vlastně tu pohádku už ani neznám, neviděla jsem ji dobrých deset let, ale přijdu si vlastně asi taková volná a vílová. Tak proto.

Založila jsem si tady tohle všechno okolo pro svou vlastní potřebu. A když se to bude líbit i ostatním, budu jen ráda.

Moje blogová minulost je poměrně dlouhá. Začala jsem s blogy o pixelkách, později o celebritách, až jsem se dostala k grafice, která mě neskutečně bavila. Taky jsem se tomu věnovala nejdéle. Po krachu úspěšného grafického blogu jsem se vydala do mnou neprobádané oblasti vyhaslých blogerů, kde jsem zůstávala v krátkých pauzách až do teď. Několikrát jsem se pokoušela obnovit mnou vytvořený koncept grafických blogů, ale pokaždé marně, a tak jsem se pouštěla i do deníčků, které mě stejně omrzely. A tak to zkouším znovu.

Tentokrát mám v hlavě projekt o tom, jak ukázat lidem, že jde žít a myslet pozitivně a že se dá radovat z maličkostí, protože k tomuto životu potřebujeme fakt velmi málo.

Těším se na vás, moje čtenáře,
a doufám, že vás zaujmu svým postojem k životu.

Krásný zbytek dne,